PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První informace, kterou jsem v roce 2012 o COILGUNS po vydání jejich prvních splitek měl, byla ta, že tahle banda je postavena na členech THE OCEAN. Ti jsou mi po posledním albu „Phanerozoic I: Palaeozoic“ stále vzdálenější. Vlastně si už dlouho myslím, že tato kapela měla pokojně zemřít s odchodem Nico Weberse. K sestavě COILGUNS nicméně mohu v tento čas doplnit, že jsou tedy postavení na někdejších členech THE OCEAN.
Trojice hudebníků, konkrétně kytaristé Louis Jucker, Jonathan Nido a bubeník Luc Hess, se přidala k THE OCEAN vpodstatě ve stejnou chvíli v roce 2008. O tři roky později zjistili, že by spolu mohli dělat mnohem zlobivější hudbu, než byla v plánu s THE OCEAN, a tím byl vlastně základ COILGUNS na světě. V THE OCEAN si ještě odkroutili dva roky a pak se trhli. A moc se nedivím. THE OCEAN jsou uskupení, kde je fluktuace denním chlebem. Krom Robina Stapse se tu vystřídalo kolem padesáti hudebníků.
„Millennials“ je album, které jde zcela jiným směrem, než jaký se snažili předkládat THE OCEAN v posledních deseti letech. Žádné pokusy o melodické zpěvy, žádné pozitivní melodie. Tohle je black metal přeházený přes hardcoreové síto. Hmatatelná temnota. I pomalé části dokáží znervóznit a dlouhé monolitické pasáže nedopřávají odpočinek.
COILGUNS dokázali najít balanc mezi přímočarými pasážemi a chaotickými sekanicemi, které odkazují někam k THE ARMED nebo BOTCH. Jsou stejně nepřizpůsobiví. Kombinují rytmy, přístupy i žánry. Celá deska poskakuje a neustále se transformuje v něco jiného, ale zachovává si jak intenzitu, tak špinavý nános. Nejde o ledabyle poskládaný chaos, bezdůvodnou hysterii. Bezútěšná nálada se celou deskou line jako Ariadnina nit a všechny rozdílné prvky spojuje.
COILGUNS dokázali najít balanc mezi přímočarými černokovovými pasážemi a chaotickými sekanicemi, které odkazují někam k THE ARMED nebo BOTCH.
7,5 / 10
Louis Jucker
- zpěv, kytara
Jona Nido
- kytara
Donatien Thiévent
- synt., perkuse
Luc Hess
- bicí
1. Anchorite
2. Deletionism
3. Millennials
4. Spectrogram
5. Music Circus Clown Care
6. Méniere's
7. Wind Machines For Company
8. Self Employment Scheme
9. Blackboxing
10. The Screening
Watchwinders (2019)
Millennials (2018)
Abraham / Coilguns - Split (2014)
Commuters (2013)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Hummus Records
Stopáž: 38:54
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.